První školní den, první setkání po dvou měsících. Před námi je první jízda tohoto školního roku. Uvidíme, kolik “jízd” nám světová pandemie a ministerstva letos dopřejí. Ukrajujeme z naší předlouhé cesty další kilometry a na Smíchovském nádraží nastupujeme do správného vlaku. “Ode dneška roušky,” upozorňuje nás průvodčí. Vzorně si je dáváme před nos a ústa. Ústí nad Orlicí, Libchavy, Kunvald - všemi přestupními místy jsme prosvištěli jako vítr. Vypadá to, že z Kunvaldu máme soukromý autobus, protože do Neratova směřujeme k horám sami v celém voze.
V cíli naší cesty už hojně prší a rychlým krokem se ubíráme ke starému stavení. Malá chaloupka nás přivítala svou útulností. Jsme rádi, že jsme spolu a dáváme se do zpěvu první písně. Co kdo z nás čeká, čeho se kdo obává? Co mohu udělat, abychom se tu jednoduše měli spolu dobře? Přemýšlení i seznamovací hry začínají utvářet atmosféru naší třídy a formovat budoucí klima.
Večerní program je naplánován v neratovském kostele. Jeho historie rozbořené budovy a znovu vystaveného skvostu architetury může tvořit paralelu k našemu putování životem. Co si přináším z minulosti? Kam směřuji? Co nového na stavbě svého života letos přistavím? Pomalu se snáší tma a v posetmělém kostele děti rozeznívají jednotlivé tóny zvonkohry. Právě začala praktická lekce o akustice. Zapalujeme svíčky a jejich symbolika naděje ve tmě rezonuje celou naší partičkou. Jak moc mi svítí mé světlo? Co to dělá, když je více světla pohromadě? A co když mi někdy ne moje, ale světlo toho druhého osvětluje cestu? Jaká je moje naděje, touha pro období od září 2020 do června 2021?
Čisté tóny zvonkohry doznívají, nocí jdeme do chalupy, do tepla, do spacáků.
