ZŠ Trnka Dobříš

Sametová revoluce s páťáky - LISTOPAD 2019

sametová revoluce s páťáky - výlet 1. listopadu 2019

Je 1. listopadu 2019, 9 hodin a „něco“. Páťáci ze ZŠ TRNKA právě dorazili na Albertov. Stojíme mezi vysokoškolskými budovami a sledujeme okolí. Katka pouští nějakou podivnou píseň v cizím jazyce. Jaký je to jazyk? „Latina!!“ - poznali jste nějaká slova? Znáte tuto píseň? „To je přece hymna, studentská!“ hlásí jedno z dětí. Gaudeamus igitur.

Výborně! A kde se nacházíme? A proč? Děti se rozhlíží, zkoumáme nápisy na budovách. Za chvíli přijdou na to, k čemu náš výlet směřuje. Teď už si představujeme, že je 17. listopadu 1989, 15:40, začíná se pomalu šeřit, ale ještě je vidět. Okolo nás začíná narůstat dav studentů. Od úst jim jde pára, začíná být zima. Dozvídáme se, proč se studenti sešli, kdo byl Jan Opletal a co se přesně stalo v říjnu a listopadu 1939. Znovu posloucháme studentskou hymnu, tentokrát už máme v ruce český překlad prvních slok.

Vracíme se opět o 30 let zpět, lidé okolo nás mají v ruce transparenty - Přestaňte bít studenty! K Vánocům svobodu! Studenti všech fakult, spojte se! Vyrážíme spolu s nimi, v rukou máme svíčky a neseme české vlajky. Jdeme s davem na Vyšehrad.

Před Slavínem dostáváme mapy a fotografie hrobu Karla Hynka Máchy. Netrvá to dlouho a všechny skupiny se před hrobem sejdou. Je 17:30, pátek 17. listopadu a my zpíváme spolu s demonstranty československou hymnu (slovenskou část paní učitelky). Vzdáváme úctu všem demonstrantům, jsme vděční. Je tma, okolo zaznívají hesla: „Nahoře se krade!“, „Gottwald = Stalin!“, „Svobodu!“, „Ať žije Havel!“, „Masaryk!“. Oficiální část demonstrace končí, my se přidáváme ke skupině studentů, která vyráží na Václavské náměstí. Chceme jít přes Karlák, ale u Botanické zahrady ve Vyšehradské ulici jsme zastaveni kordónem pohotovostního pluku. Někteří studenti okolo nás si sedají na zem, zvedají ruce, zaznívá „Máme holé ruce!“ Nakonec se dav obrací a spolu s námi se vrací Vyšehradskou ulicí, dále Plaveckou na Rašínovo nábřeží.

Odtud si poprvé cestu urychlíme, projíždíme celé nábřeží tramvají a vystupujeme na stanici Národní divadlo. Přicházíme na Národní třídu, a vidíme, že cesta není volná, před Májem stojí další zátaras pořádkových jednotek, postranní ulice jsou také uzavřeny a v našem okolí narůstá panika. Jsme obklíčeni. Přestože je zima, my ji nepociťujeme. Ve 20:00 nás vyzívá Veřejná bezpečnost k opuštění prostoru, není ale kudy. Část studentů okolo nás sedí, zpívají znovu československou hymnu, „Ach synku, synku“, skandují: „Masaryk!“, „Dubček!“, „Havel!“

Sledujeme video s dobovými záběry, jaké překvapení, když poznáváme na videu v první řadě před kordónem jednoho z našich trnkových rodičů.

Pohotovostní pluk veřejné bezpečnosti a Odbor zvláštního určení (tzv. červené barety) následně začínají demonstrující surově bít obušky. Je úleva, že jsme pouze vnější pozorovatelé. Nakonec vytvoří příslušníci pořádkových jednotek úzkou cestičku v podloubí, kudy dav za použití násilí pouští. Některým lidem se podařilo skrýt v okolních domech a bytech.

Je okolo 21:20 a demonstrace je rozptýlena, pořádkové jednotky uklízí květiny i svíčky. Vzdáváme úctu odvaze studentů.

Ještě se chystáme na výstavu „Jan Šibík 1989“ na Staroměstskou radnici. Jaké překvapení, když nám lístky prodává sám fotograf Jan Šibík. A jaké pocity v nás výstava vzbuzuje? Strach, odvaha, vztek, smutek, hrdost, odpor.. Jsme rádi, že jsme s davem vyrazili, teď už si umíme některé věci lépe představit. Stálo to za to!