ZŠ Trnka Dobříš

Adapťák Neratov DEN DRUHÝ

Oknem se na nás ráno směje sluníčko a radujeme se, že alespoň začátek dne meteorologům vyšel přesně podle předpovědi. Do teplem provoněného rána vybíhají děti s Vaškem na rozcvičku. Druhá parta vybíhá do obchodu pro ranní dávku rohlíků. Po líné snídani, namazání svačin a zabalení všeho podstatného, se vydáváme k cíli dnešní cesty - kostelu ve Vrchní Orlici. Cesta vede chviličku lesem a dlouhou dobu po louce. Putování zpestřila hra Slepičí zápasy, ve které všechny slepice i slepičáci srdnatě bojovali ve vymezeném ringu  do posledního dechu. 

Řopík na cestě se stal vítanou záminkou k zařazení historického okénka do programu našeho výletu a ke vpašování dějepisných informací do dětských hlaviček. Děj kolem Mnichovského diktátu a nelehké rozhodování pana prezidenta Edvarda Beneše v roce 1938 bylo dost dramatické samo o sobě. Nevyhnuli jsme se ani diskusi o postavení Židů za války a o tom, jak nebezpečný je populismus. A kvízová otázka  - kolik lidí se vejde do řopíku? Exkurzi jsme zakončili praktickým ověřením různých hypotéz ohledně této výzkumné otázky.

Kostel sv. Jana Nepomuckého v zaniklé vesnici Vrchní Orlice už je jen tíživým mementem místní krajiny. Po vyhnání Němců zůstal jen kostel, domy zchátraly a rozpadly se. I dnes přemýšlíme o tom, co jsme zažili v uplynulém školním roce a chceme přenést do toho letošního a co chceme opustit. Jaké přání pro letošek máme?

V kostele čekalo děti fyzikálně - hudební okénko. Je zde akustika stejná jako ve velkém kostele v Neratově? V čem je jiná? A hned to děti s Vaškem prakticky zkoušejí a zpívají a zpívají. 

Po návratu do chalupy pokračujeme v uvažování o letošním školním roce. Otázka Co potřebuji k tomu, abych se mohl učit? přinesla čekané i nečekané odpovědi. Tuším, že praktické plánování, jak uskutečnit některé zásadní změny (jako je zřízení Krabice hladové záchrany) bude zařazeno hned do jedné z prvních třídnických hodin. 

Večerní tmou se potom už linou tóny kytary a houslí a lidské hlasy v jednotném zpěvu klasických i moderních písní. Vše ozařují oranžovo - červené plameny ohně a v jeho teple se všichni vyhříváme. Mluvíme o tom, co nás dnes překvapilo, co jsme si užili. A my dospělí jsme zaplaveni - jakkoli pateticky to asi zní - velkou vděčností za děti, za přírodu, za lidskou blízkost.