ZŠ Trnka Dobříš

Adapťák DEN PRVNÍ

Adaptační kurz Jizerské hory 2. - 6.9. 2019

Pondělí - den první

Jaká bude cesta? Jaké budou všechny ty děti? A co učitelé a učitelky? Budou mne mít rádi? Což když se mi bude někdo posmívat?

Takové a další otázky se možná dětem honí hlavou. S hlavami plnými otazníků se vydáváme na autobusovou zastávku. Skoro všechno je nové - nová třída, nové děti, noví učitelé, nový adapťák.  Jízda jedním autobusem, metrem, druhým autobusem, třetím autobusem..... Děti všechno zvládají bravurně - přestupy, nakládku a vykládku objemných a více objemných batohů ze a do zavazadlových prostor autobusů, přemisťování po peronu, hledání správného směru a nástupiště. V čekacích přestávkách se stihly občerstvit svačinkami připravenými milujícími maminkami. Kdybych neznala kontext a byla náhodnou kolemjdoucí učitelkou, vůbec by mne nenapadlo, že tohle jsou děti, které svedl osud dohromady teprve před pár hodinami.

 V Bedřichově vystupujeme z posledního autobusu (naštěstí hlásí stanice, takže nezapomínáme vystoupit) a začíná naše první túra - batohy k naší velké úlevě jedou s Vaškem autem. Skoro čtyřkilometrovou cestu na chalupu si užíváme - rozhledy z hřebenu na Jablonec, na lesy, louky jsou úchvatné. Děti si povídají, různě se přeskupují. Konečně vidíme po levé straně naši cílovou zastávku - chatu Sokolka. Ubytovaní jsme coby dup a už se přesouváme před chatu - čeká nás vyhlášení tématu týdne - tím je Hraničářův učeň. Stejně jako on budeme zkoumat své dary, budeme se učit novému a poznávat své spoluučně.

První hry jsou zaměřené na vzájemné poznávání. Jména, jména, jména. Pravidla her nás nutí je opakovat pořád dokola, dokola, dokola, takže po pár hodinách už se jmény skvěle známe. Trochu se ochladilo a kluci nasazují šátkovanou - všichni se honí, běhají a snaží se ochránit svůj ocásek a přitom ukořistit co nejvíce ocásků - šátků protivníků. Vypadá to, že největšími přeborníky jsou Vojta, Theo a Jarka.

V následující hře - přejdi po provaze - drží všichni v napjatých rukách lano v kruhu a postupně se jednotlivé děti šplhají s oporou o svoje spolužáky nahoru na lano a obcházejí kruh. Několika málo z nich se podaří celý kruh přejít. Není to jednoduché ani pro držící ani pro chodící děti. Všichni skvěle spolupracují. Málokdo z nás čekal, že by se přechod mohl podařit. No, jedno z mnoha překvapení.

Pocit chladu se zintenzivňuje a my se přesouváme do vnitřních prostor chalupy. Při hře Sandokan znovu používáme naše jména. A nejen ta - máme tu i pozice jako uklízečka, boss, mafián, sekretářka. Každý se chce samozřejmě dostat na pozici bosse. Bohužel ne vždy se to daří a kdo udělá chybu, přesouvá se na místo uklízečky .... Hodně se smějeme a je nám dobře.

Vašek bere do ruky kytaru a ladí a ladí. Vítek se přesouvá z židle na kachon a už se chaloupou rozeznívají tóny písniček z Hraničářského zpěvníku. Všichni jsme příjemně unavení. Ještě kolečko, co kdo z nás dneska zažil pěkného a už čištění zubů a večerní čtení. Z jaké knihy? Přece Hraničářův učeň!

Jana