ZŠ Trnka Dobříš

Adapťák DEN DRUHÝ

Adaptační kurz Jizerské hory 2. - 6.9. 2019

Úterý - den druhý

„Oh,oh,oh,oh, on the fop of the world. Oh, oh, oh, oh, on the top of the world…..“ Škoda, že blog neumí přenášet akustický záznam. Slyšeli byste, jak naší chalupou duní a hřímá muzika ranního budíčku. Je půl osmé a moderní svižná melodie (doporučuji vyhledat na YouTube) tahá naše spáče z postelí. Jakmile melodie dohřímá a doduní, všichni jsou vzorně nastoupeni před domem. Rozcvička začíná. Žádný mírný pomalý start – kluci zařazují několik protažení a ostrým klusem se vybíhá na alfaltku a dál. Ještě před chalupou dotrénovat svaly rukou, trupu a krku. A můžeme pokračovat v denním režimu.

Kde mám kartáček na zuby? Kde pastu? Jak si mám srovnat ten spacák, abych mohl získat plné políčko Stlaní a pořádek? Den se rozjíždí na plné obrátky. Spolu s Jarkou ostřížím zrakem prohlédáme všechna zákoutí pokojů a neujde nám boule na spacáku ani krásně složené oblečení. Už docela vyhládlí sbíháme na snídani. Tu bych nazvala přívlastkem líná. Krásně chroupáme křupavý chléb, povídáme si o dovolených a zálibách a čas příjemně plyne.

O hodinu později …..

Ocitáme se u rozhledny Královka. Ta se na desítky minut stane naší další základnou. Stejně jako hraničářův učeň Will i děti se musí vydrápat do věže a najít utajenou a zašifrovanou zprávu. Všem třem barevným skupinám se to daří a pouští se do luštění. Není to jednoduchá záležitost. Ještě že má každá parta pět členů a ti čerství mohou vystřídat unavené luštitele ve zdolávání šifer. Červená skupina nemohla svou šifru dlouho na věži nalézt. Ale téměř zázračně jsou první hotovi s rozluštěním. Někdy to tak je – první jsou poslední a poslední první. Děti brzy přicházejí na to, že je třeba všechna tři poselství spojit a vznikne jim jedna zpráva. Ta mluví jasně – domluvte si pravidla, dohody, kterými se budete během pobytu řídit, aby se všichni cítili dobře. Děti povídají a povídají – skupina je stejně naladěna a dochází k vzájemnému porozumění.

Velké překvapení nastává odpoledne. Během výletu se po hře Poznej svůj strom přesouváme ke stříbřitému stromu. Hraničářův učeň musí být obratný a je třeba, aby si poradil s výškami a uměl překonat sám sebe. Svoje obavy, svůj strach. Ze stromu visí lano s uzly. Na co asi? A už to vidíme – na stromě (docela dost vysoko) jsou rozmístěné sněhobílé balíčky. První odvážlivec – hádejte, kdo – už šplhá po laně a rozhlíží se po balíčku se svým jménem. Našel ho, sundal a souká se dolů na zem. A pak další a další. Každé dítě si musí vylézt nahoru a najít si svůj malý poklad. Obdivuji děti, jak bojují se svými obavami, s nejistotou. Vítek na stromě, Vašek pod stromem jim pomáhají, vždy jak je potřeba. Všichni získávají svou odměnu. Všichni zaslouží velké uznání. Opravu nezměrné. Poprat se s těžkostí, vystoupit ze své komfortní zóny vůbec není jednoduché. Ani pro dítě ani pro dospělého. A co bylo v balíčcích? To zůstane čtenářům blogu zatím skryto. I my si necháme své tajemství.

K večeru přicházíme domů. Najít dřevo, nachystat buřty, zapálit oheň. Lahodná vůně opečených uzenek se nese vzduchem. Všichni se mačkáme k ohni a užíváme si teplých záblesků v padajících nočních teplotách. Nesmí chybět písně s kytarou.

Reflexní otázka dnešního večera zní – Co tě dneska překvapilo? Na tobě, na druhých, na okolnostech? Tato chvíle je vzácná. Oheň praská, ti, kdo ještě před chvílí mluvili, mlčí a vzájemně si naslouchají.

Co překvapilo dneska vás?

V naší skupince dospělých je kromě překvapení naším převládajícím pocitem vděčnost.